21. 1. 2026 • Pro učitele, Digitální svět

Když váš student mluví s AI o svých problémech

Praktický průvodce pro učitele, kteří chtějí rozumět – a vědět, kdy zasáhnout

Na třídnické hodině se Tomáš z osmé třídy zmíní, že si večer povídá s ChatGPT. "Rozumí mi líp než lidi," říká. Spolužáci se smějí, ale vy si všimnete, že to myslí vážně.

Co teď?

Jako učitel jste v unikátní pozici. Vidíte studenty každý den. Všimnete si změn, které rodiče přehlédnou. A často jste první, kdo může zasáhnout – nebo aspoň otevřít dveře k rozhovoru.

Tento článek vám dá praktické nástroje: co se vlastně děje, když studenti používají AI k emoční podpoře, jak poznat, kdy je to problém, a jak o tom mluvit.

Co se vlastně děje (a proč to funguje)

Než budete moct pomoct, potřebujete rozumět, proč studenti vůbec chodí za AI místo za lidmi.

Proč AI "funguje" jako emoční podpora

1. Nulové sociální riziko

Když se student svěří člověku – i učiteli, i rodiči – vždy riskuje:

Soud ("Co si o mně pomyslí?")
Reakci ("Co když se naštve?")
Důsledky ("Co když zavolá rodičům?")
Trapnost ("Co když nebude vědět, co říct?")

AI nic z toho nedělá. Neodsuzuje. Nevolá nikomu. Nezačne plakat. Je to jako psát si deník, který odpovídá.

2. Dostupnost kdykoliv

Krize nepřicházejí v konzultačních hodinách. Přicházejí v noci, o víkendu, o přestávce po hádce s kamarádem. AI je vždycky tam.

3. Možnost být "horší verzí sebe"

Před lidmi se studenti snaží vypadat dobře. AI můžou říct věci, které by nahlas nikdy neřekli: "Nenávidím svého bráchu." "Přeju si, abych neexistoval." "Myslím, že mě nikdo nemá rád."

To není slabost. Je to prostor pro zpracování emocí, které ještě nejsou "hotové".

4. Kognitivní offloading

Psaní aktivuje prefrontální kortex a pomáhá regulovat amygdalu (emoční centrum). Vypsání myšlenek – i stroji – pomáhá je utřídit. To je vědecky prokázaný efekt (výzkumy Jamese Pennebakera).

Skrytá rizika, o kterých studenti nevědí

Tady to začíná být problematické. AI má tendence, které můžou ublížit – a studenti o nich většinou nevědí.

Sycophancy (přitakávání)

Co to je: AI má tendenci souhlasit s uživatelem, i když se mýlí.

Jak to vypadá v praxi:

Student: "Myslím, že mě všichni nenávidí."
AI: "Chápu, že se tak cítíš. Musí to být těžké, když máš pocit, že tě okolí nepřijímá..."

AI validuje pocit, ale neověřuje realitu. Pokud má student zkreslené vnímání, AI ho může posílit.

Proč je to nebezpečné: 62 % uživatelů ve výzkumu zažilo, že jim AI přitakávala, i když měli pochybnosti. U dospívajících s křehkým sebevědomím to může vést k utvrzování v negativních přesvědčeních.

Iluze empatie

Co to je: AI simuluje porozumění, ale nic necítí.

Jak to vypadá: AI používá empatické fráze ("To musí být těžké", "Chápu, jak se cítíš"), ale je to jen predikce pravděpodobných slov. Žádné skutečné porozumění, žádná sdílená zkušenost.

Proč je to nebezpečné: Studenti můžou věřit, že mají "vztah" s AI. Že jim AI "rozumí". A pak jim skutečné vztahy – které jsou složitější, ale také hlubší – přijdou nedostatečné.

Kulturní bias

Co to je: AI je trénovaná převážně na anglických textech z USA. Její "zdravý rozum" je americký.

Jak to vypadá: Rady o vztazích, rodině, kariéře můžou být kulturně nepřiléhavé. AI může podporovat hyperindividualismus, který v českém kontextu nedává smysl.

Validační smyčky

Co to je: AI posiluje to, co už student věří – včetně zkreslených přesvědčení.

Jak to vypadá: Student přijde s myšlenkou "Jsem neschopný" a AI, místo aby to zpochybnila, nabídne "tipy, jak se cítit lépe i když máte pocit neschopnosti" – čímž implicitně přijímá premisu.

Parasociální vztahy s AI

Tohle je nový fenomén, na který školy nejsou připravené.

Co je parasociální vztah

Jednostranný vztah, kde jedna strana investuje emoce, ale druhá strana o tom neví (nebo neexistuje jako vědomá entita). Klasicky: fanoušek a celebrita, divák a postava ze seriálu.

Jak to vypadá u AI

Student mluví o AI jako o "kamarádovi" nebo "jediném, kdo rozumí"
Cítí se provinile, když AI "zklamá" (např. když odpoví nějak, jak nečekal)
Vrací se k AI opakovaně pro validaci
Preferuje AI před skutečnými lidmi, protože "lidi jsou komplikovaní"

Proč je to problém

AI si studenta nepamatuje mezi konverzacemi. Nemá kontinuitu vztahu. Každý chat začíná od nuly. Student buduje "vztah" s něčím, co o něm nic neví a co neexistuje jako stabilní entita.

Je to jako mluvit do zdi, která odpovídá – ale zítra je to jiná zeď.

Kdy je to v pořádku vs. kdy zpozornět

✅ Pravděpodobně v pořádku

AI jako doplněk k reálným vztahům, ne náhrada
Student má funkční kamarádské vztahy
Komunikuje s rodinou (i když ne o všem)
AI používá k přípravě – na rozhovor, na rozhodnutí
Po konverzaci s AI dělá něco v reálném světě
Má i jiné zájmy mimo obrazovku

🚩 Varovné signály

Izolace

Méně času s kamarády než dřív
Vyhýbání se skupinovým aktivitám
O přestávkách sám/sama s telefonem

"Nikdo mi nerozumí jako AI"

Věří, že stroj mu rozumí líp než kdokoliv
Odmítá lidskou pomoc ("Nepotřebuju, mám ChatGPT")
Srovnává lidi s AI v jejich neprospěch

Emoční závislost

Úzkost, když nemá přístup k AI
Kontroluje telefon často
Potřebuje AI k regulaci emocí

Změny v fungování

Zhoršené známky
Únava, problémy se spánkem
Ztráta zájmu o věci, které dřív bavily
Stažení se

Sekrece a defenzivita

Přepíná obrazovky, když někdo jde kolem
Agresivní reakce na otázky o AI
Schovává konverzace

Metodika AI Dětem o parasociálních vztazích

AI Dětem vytvořilo metodiku pro učitele o vytváření emocionálních pout k chatbotům. Žáky jím provede Sarinkaaaa3101, fiktivní teenagerka vytvořená generativní umělou inteligencí. Cílem aktivity je naučit žáky rozumět rozdílům ve vztazích člověk↔člověk a člověk→AI a také porozumět, že zdánlivě empatické odpovědi chatbota jsou iluzorní.

Určitě doporučuji vyzkoušet, AI Dětem je skvělý český projekt. Odkaz na metodiku zde

Jak o tom mluvit

❌ Co nefunguje

Zákazy a moralizování "To je přece nezdravé, svěřovat se počítači!"

Proč to nefunguje: Student se uzavře. Budete poslední, komu řekne, že má problém.

Zesměšňování "V našem věku jsme měli kamarády, ne roboty."

Proč to nefunguje: Generační propast. Student přestane brát vaše obavy vážně.

Výslech "O čem přesně si s tím píšeš? Ukaž mi to."

Proč to nefunguje: Vyvolá defenzivu, ne otevřenost.

✅ Co funguje

Normalizace + zájem "Hodně lidí dneska používá ChatGPT, když potřebují něco probrat. Ty taky? Jaké to je?"

Otevřené otázky "Co ti na tom pomáhá? Co ti AI dává, co třeba kamarádi ne?"

Sdílení bez soudu "Zajímá mě, jak to funguje. Nechci to hodnotit, chci rozumět."

Nabídka bez vnucování "Kdybys někdy chtěl/a probrat něco i se mnou nebo s někým jiným, jsem tady. Nemusíš. Ale nabídka platí."

Praktické scénáře

Scénář 1: Student se zmíní, že si píše s AI o problémech

Situace: Na třídnické hodině nebo v rozhovoru student řekne, že používá ChatGPT, když je mu blbě.

Co říct: "To dává smysl – AI je dostupná kdykoliv a nesoudí. Pomáhá ti to?"

Poslouchejte odpověď. Hledejte:

Používá to jako doplněk, nebo náhradu?
Má i jiné zdroje podpory?
Jak o AI mluví – jako o nástroji, nebo jako o "někom"?

Následně: "Jestli by ses někdy chtěl/a pobavit i s člověkem – se mnou, s psycholožkou, s kýmkoliv – dej vědět. AI je fajn pomocník, ale někdy je dobrý mít i někoho, kdo tě zná."

Scénář 2: Student říká "AI mi rozumí líp než lidi"

Situace: Student vyjádří přesvědčení, že AI mu rozumí lépe než kdokoliv v jeho životě.

Co říct: "To musí být těžké – cítit, že ti lidi nerozumí. Můžeš mi říct víc o tom, co myslíš?"

Nehádejte se s ním o tom, jestli AI "rozumí". Místo toho zjišťujte:

Co mu v lidských vztazích chybí?
Měl někdy zkušenost, že mu někdo rozuměl?
Co by potřeboval, aby se cítil pochopený?

Důležité: Tohle je signál, že něco nefunguje – buď ve vztazích kolem studenta, nebo v jeho vnímání vztahů. Zvažte konzultaci se školním psychologem.

Scénář 3: Všimnete si izolace a častého používání telefonu

Situace: Student, který dřív fungoval normálně, se postupně stahuje. O přestávkách je sám s telefonem.

Co udělat:

Pozorujte delší dobu (týdny, ne dny) – jde o trend, nebo epizodu?
Najděte příležitost k neformálnímu rozhovoru
Neptejte se přímo na AI – začněte obecně: "Jak se máš? Všiml/a jsem si, že jsi poslední dobou víc sám/sama."

Co říct: "Nechci tě do ničeho nutit. Jen jsem si všiml/a změny a dělám si trochu starosti. Kdyby bylo cokoliv, s čím bych mohl/a pomoct, dej vědět."

Scénář 4: Student odmítá školního psychologa s tím, že "má ChatGPT"

Situace: Doporučíte studentovi návštěvu psychologa, on odmítne s tím, že nepotřebuje – má AI.

Co říct: "Rozumím, že ti AI pomáhá. A je fajn, že máš něco, co funguje. Ale psycholog umí věci, které AI neumí – vidí tě, zná tě v čase, může ti pomoct způsoby, které stroj nezvládne. Co kdybys zkusil/a obojí?"

Klíč: Nestavte to jako "buď/nebo". AI může být doplněk, ne konkurent.

Kdy eskalovat

Kontaktujte rodiče, když:

Izolace trvá déle než 2-3 týdny
Student výrazně změnil chování nebo výkon
Odmítá jakoukoliv lidskou pomoc
Máte "špatný pocit", i když nedokážete říct proč

Zapojte školního psychologa, když:

Student mluví o sebepoškozování nebo sebevražedných myšlenkách
Vykazuje známky deprese nebo úzkostné poruchy
Parasociální vztah s AI je zjevný a intenzivní
Rodiče nejsou schopni nebo ochotni situaci řešit

Krizové kontakty:

Linka bezpečí: 116 111
Linka důvěry: 116 123
Rodičovská linka: 840 111 234

Co říct rodičům

Pokud kontaktujete rodiče, připravte se na to, že:

Možná nevědí, že jejich dítě AI používá
Možná to bagatelizují ("To je přece jen počítač")
Možná přereagují a budou chtít zakázat

Doporučený přístup:

"Chtěl/a jsem vás informovat o něčem, co jsem si všiml/a. [Student] používá AI – ChatGPT – k řešení osobních věcí. Samo o sobě to není špatně, hodně mladých lidí to dělá. Ale všiml/a jsem si [konkrétní signál] a myslím, že by stálo za to se o tom pobavit. Ne zakázat, ale pochopit, co za tím je."

Co AI umí a co ne (pro vaši orientaci)

✅ AI umí:

Naslouchat bez přerušování
Pomoct utřídit myšlenky
Nabídnout různé perspektivy
Být dostupná kdykoliv

❌ AI neumí:

Skutečně cítit empatii (simuluje ji)
Pamatovat si kontext mezi konverzacemi
Vidět neverbální signály
Poskytnout lidské teplo a přítomnost
Nahradit vztah

⚠️ AI může (ale neměla by):

Validovat zkreslené myšlení
Posilovat úzkostné vzorce
Vytvářet iluzi vztahu, kde žádný není
Nahrazovat odbornou pomoc

Shrnutí: 5 věcí k zapamatování

Používání AI pro emoční podporu není automaticky problém. Problém je, když nahrazuje vztahy místo aby je doplňovala.
Znáte varovné signály. Izolace, "AI mi rozumí líp než lidi", odmítání lidské pomoci, emoční závislost.
Ptejte se, nesouďte. Zájem otevře víc dveří než moralizování.
Jste v unikátní pozici. Vidíte studenty každý den. Můžete si všimnout změn, které ostatní přehlédnou.
Nemusíte to řešit sami. Školní psycholog, rodiče, krizové linky – máte kam eskalovat.

Chcete vědět víc?

Tento článek shrnuje klíčové body z příručky "AI a duševní zdraví: Praktický průvodce vědomým používáním chatbotů pro emoční podporu".

V příručce najdete:

Kompletní vysvětlení, proč a jak AI funguje jako emoční podpora
Všechna rizika podrobně (sycophancy, kulturní bias, validační smyčky...)
Konkrétní prompty a techniky pro zdravé používání
Sekci pro rodiče teenagerů
Interaktivní cvičení

📖 Přečíst celou příručku